Chcete mě? Jsem lékárník - ohrožený druh

Chcete mě? Jsem lékárník - ohrožený druh

Pravděpodobně jsem se jako lékárník už narodila, neboť moje maminka – tedy když jsem spatřila světlo světa – právě skládala z farmacie atestaci. Chemické vzorce, názvy léčiv a jejich účinky se mi zaryly společnými cévami hluboce do srdce. Pobývala jsem posléze v lékárně každou volnou chvíli, co si pamatuju; dokonce jsme tam jednou trávili i Vánoce, krásné Vánoce...

…mezi stojatkami s charakteristickou vůní lékárny. Se zatajeným dechem jsem pozorovala přesnou individuální přípravu substancí, jež byly (tedy než začala jejich velkovýroba na běžícím pásu) často jedinou alternativou návratu zdraví. Ostatně léčiva individuálně připravena mají, tedy alespoň pro mě, dodnes úplně jiný náboj, jiskru… cítím v nich čas, energii a lásku člověka, jenž ji připravil; lékárník ji předává s velkou obezřetností a s úctou právě zhotoveného výtvarného díla. Naproti tomu stojí tuctová krabička s lapidárně úředním sdělením HVLP (Hromadně Vyráběný Léčivý Přípravek).

Na gymnáziu jsem do lékárny chodila stále. Coby uklizečka. (I to byla dobrá zkušenost.) Následovala farmaceutická fakulta a postgraduální studium. Pan profesor Luděk Beneš byl ředitelem ústavu experimentální farmakologie, o oboru mnohé věděl a rád nám předal. Souvztažnost chemické struktury léku a biologické reakce mi pak přirozeně připadala jako elementární disciplína celého studia. Z čeho jiného se dozvědět o účincích substance, než z chemického vzorce? Po absolutoriu jsem se vrátila do Kroměříže. Tentokrát do nemocniční lékárny. To už byla jiná doba: klesající čas na individuální přípravu byl nepřímo úměrný času na bezduché „papírování“, přičemž jedna novela zákona marně stíhala druhou a ceny léků začaly poletovat jak pingpongový míček.

Lékaři nás snad nedají na pranýř, pakliže pacientům změříme tlak, cholesterol, cukr, výdechovou rychlost u astmatu, reaktivní protein u infekčních chorob… Někdy mě napadá, že jsme v oblasti zdraví snad nejvíce dosažitelní takříkajíc přímo „z ulice“: vždy, okamžitě, zadarmo. Existují snad v normálně fungující společnosti odborníci s většími znalostmi stran medikace? Je pravdou, že každý dobrý praktický lékař se zavedenou ambulancí má v současné době plný stav. Nabitou čekárnu. Můžete si být jisti, že na vydávání (ba dokonce přípravu) léků, nebude mít farmaceutické znalosti, ale i kdyby je měl, nebude mít čas. Sáhne nejspíš po krabičce HVLP. Někdy to nebude originální lék, nýbrž levnější napodobenina. Tzv. generikum. Analogicky: chcete coca-colu, nebo stačí levnější kofola? Pacient však každopádně musí mít pravdivou informaci a možnost volby. Práce lékaře a lékárníka nikdy v historii nebyla kontroverzní, nýbrž vzájemně se doplňující. A pakliže chce dnes někdo obě skupiny rozeštvat, položme si otázky kdo a proč. Opravdu jste si jisti, že nás – lékárníky – nepotřebujete?

PharmDr. Kateřina Skopalová, Ph.D.