Lékárna
Facebook


Přidat k oblíbeným
Pokročilé hledání
 

České lékárny vs. zahraniční řetězce --- Skončíme jako u Waterloo?

Nevím, jak vy, ale já – člověk z oboru, vybaven geny a odkojen prostředím lékárny – nemohu souhlasit se zásadním nešvarem posledních let. Jde o tzv. řetězení zahraničních apatyk. Tak jako vznikly velké nadnárodní potravinářské řetězce a de facto znemožnily přístup k jakýmkoliv jiným potravinám, stejně tak se stalo v oblasti farmacie. Jen si to vezměte: jak nenápadně je nám brána svoboda a samostatnost výkonu povolání.

V řetězcích totiž namnoze nerozhoduje lékárník s řádným vzděláním a praxí, nýbrž kdokoliv, jenž si dokáže navléknout bílý plášť a je alespoň částečně gramotný. (Nechci tím ale – probůh, zdůrazňuji! – nijak shazovat práci laborantů; o nich nemluvím.) Nemohu se zbavit podezření, že pakliže osoba v bílém – jež nerozezná ani drobný detail, jakým je kupříkladu rozdíl mezi Sanorinem a Sarinem – nepracuje pro blaho lidstva, nýbrž toliko a jen pro peníze. Obojí je tekutina, kape se do nosu, název skoro stejný, ba co víc: Sarin voní po ovoci.

A neinformovaný zákazník si koupí – když to malililinko přeženu – dnes už snad cokoliv, co je mu vnucováno. Mluvě o penězích: Ani jeden řetězec není český, tudíž zde neplatí daně. Politikům odliv financí do zahraničí – jak je vidět – absolutně nevadí. Česká republiko, gratuluji!

Pro farmacii jako vědní obor, vývoj a výzkum, je samostatný svobodný lékárník nesmírně důležitý a okolnostmi trhu by se měl nechat ovlivnit v co nejmenší míře. Anebo, ne?

S něčím se vám svěřím: jak jsem již předeslala, v lékárně jsem vyrůstala, strávila v ní gymnaziální i vysokoškolská léta, a měla tak dobrou příležitost sledovat kvalitu poskytované péče. V učených knihách si každý může přečíst, že už před staletími byl lékařský a lékárnický stav rovnocenný. Komplementární.

Copak se stalo dnes? Nejprve byl lékárník navzdory snaze řetězců stále respektován. Jako odborník. Jenže řetězy se, jak známo, rády stahují, škrtí a posléze dusí. Někdo lékárnu prodal, někdo ne. A tak se na samostatné české lékárníky začala lepit – za tichého mlčení politiků i ministerstva zdravotnictví – nálepka: Dělník v lékárně, levná česká pracovní síla. „Račte přistoupit, vážení diváci! Uvidíte, co jste ještě neviděli! Unikát České republiky!“

Nebo z jiného soudku: Diskutuje se o výdeji postkoitální antikoncepce (Postinoru) bez receptu, jen po krátkém rozhovoru s lékárníkem. Rozumějte: vysokoškolsky vzdělaným specialistou. Myslím, že zdravý selský rozum říká: tady si slušný člověk nevezme na triko za každou cenu udělat byznys a zcela ignorovat pacienta. Nicméně, zda se takto chovají k nemocným i řetězce? Za to bych ruku do ohně nedala. Ani malíček.

Pro ně je totiž (nedělám si iluze) nejvýhodnější udělat byznys – kvalita, nekvalita – slevy na vše, co zrovna frčí v reklamě. No jo, ale chcete pro sebe, neřku-li pro vaše děti, péči odborníka, nebo prodejce, jenž bude – jsa tlačen vyhazovem – nucen poslouchat manažera–amatéra? Já ne. Po Postinoru může dojít k nekontrolova­telnému krvácení, k psychické újmě; nejsou to zkrátka věci, s nimiž by si lidé měli zahrávat. Zejména mladí, neboť prodej má být umožněn již od šestnácti let věku. Nekontrolovatelný kšeft s léčivy na českém trhu může způsobit nenahraditelné škody. (Pokud už to dávno nedělá.)

A tak nám postupně v narůstajících hadech řetězů pomaličku mizí individuálního příprava receptu; zvolna se vytrácejí odborné konzultace; poněkud začíná kulhat individuální přístup k pacientovi a originální léčiva v regálech nám mírně absentují. Hazardní hry s cenami, domnívám se, také nejsou tím pravým ořechovým, co by čeští klienti potřebovali. Tu a tam něco pod cenou (na to lid slyší); nestačí-li, přidá se kouzelné slovo SLEVA. (Když mi někdo něco nabízí zadarmo, zeptám se, kolik mě to bude stát.) Zdraví jistě není zadarmo. Nic není zadarmo. Téměř. Svět dává zadarmo nebo lacino jen zřídkakdy, jak v jednom songu připomíná Karel Kryl. Ale zdraví ve slevě?

Co bude dál? Nejspíš nic. Had bude dál polykat tuzemské lékárny a s jídlem poroste chuť. Dokud si vlivný politik nekoupí v nějaké pokoutní apatyce Sarin proti rýmě a ve sněmovně si ho nenakape do nosu. Rýmu to, pravda, zastaví. Srdce a plíce bohužel taky. A připravit protijed – tak strašně rychle připravit – s tím je děsná práce, bere to čas a bohužel to zvládne toliko erudovaný farmaceut. Třeba se potom České republice rozsvítí v hlavě?

PharmDr. Kateřina Skopalová, Ph.D.







Archiv novinek »