„V Boha věříme; všechno ostatní monitorujeme!“

Úřad pro národní bezpečnost (NSA) ve Spojených státech má na starost veškerou federální komunikaci: šifry, kódy, ochranu vládních informací, shromažďování dat o teroristech; vše, co putuje éterem zachytávají satelity, pod vodou sonary, mikrofony... Zašifrované se rozlouskne. O NSA koluje vtip: „V Boha věříme...“ (Ale možná to není vtip.) S činností organizace, zaměstnávající tisíce expertů v oblasti luštění šifer, analytiků skládající různé databáze, je to jako s příslovečným nožem. Buď si namažete chléb, nebo zabijete souseda. Co dalšího dělá NSA nevím, ale určitě netráví čas sbíráním receptů.

A jsme u toho: V ČR se v novele zákona o léčivech objevil zákeřný trik, jak o občanech shromažďovat načerno – a přitom „legálně“ – citlivá osobní data. Jak? Jednoduše. Z receptu lze vyčíst vaše jméno, adresu, bydliště, věk, s čím a jak dlouho se léčíte, zda čekáte dítě, kolik dní v roce marodíte (to je zajímavé, ucházíte-li se o práci), kdo je vaším lékařem, rodné číslo… Podle ceny léku lze odhadnout, kolik vyděláváte…

Všechna tato data mají být převáděna co centrálního registru. Tak se stane věcí veřejnou, zda jste někdy nechytli kapavku; jestli máte dobrou erekci; zda nejste HIV pozitivní, případně netrpíte depresí či vaginální mykózou. Současně se prokádrují vaši rodičové, takže informace o genech – zda někdo z předků netrpí duševní chorobou či alkoholismem – doplní mozaiku.

Stát tedy přišel s amorálním nápadem, jak obcházet Listinu základních práv a svobod a tím i Ústavu ČR ve věci práva na soukromí. Chce lékárníkům ze zákona nařídit, aby veškerá data o občanech povinně předávali vládě. Je proti tomu pacient, lékař, lékárník, vyžaduje to toliko policejní stát. A takový stát má gestapo, jež formou pokut a jiných sankcí už začal „vykonávat právo“.

Pavouk, shromažďující příslušné informace ze všech koutů ČR, se jmenuje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL). Dnes už mu – v důsledku jeho drakonických aktivit – přezdívají zdravotníci SS-UKL nebo SUKLUXKLAN. Mimochodem: provoz tohoto drobečka nás, daňové poplatníky, stál (k 31.10. 2011) asi 140 miliónů Kč. Neposlušné lékárny, dodržující naopak řádně Listinu i Ústavu, nemilosrdně pokutuje a likviduje. Byl za to i sám pokutován Úřadem pro ochranu osobních údajů, leč marnost nad marnost: gangsteři pokračují v nelegálním sběru dat dál. Daný systém udávání a vydírání je daleko dokonalejší a účinnější, než policejní dohled za éry gestapa či StB. Bude-li novela schválena, lékárník nebude schopen této trestné činnosti státu – jež propukne naplno – čelit.

Pakliže vám někdo bude chtít pověsit na nos pohádku o bezpečném uložení dat, heslech, k nimž nikdo nepovolaný nepronikne, doporučuji se na to přeptat našich špičkových kryptoanalytiků. (Pravděpodobně padnou smíchy nad naivitou.)

Vážení a milí spoluobčané: stát nám právě teď brousí gilotinu a leští mříže. Budemeli mlčet, citlivá data začnou záhy kolovat po internetu; dnes ještě máme možnost se bránit, aby je nedostal zaměstnavatel, soused, konkurence, nepřítel…

Takže křičím, radíc: křičte také! Na poslance, jež jste volili; před volbami beztak slibovali ráj, tak likvidace zrůdné novely nemůže představovat až takový problém, ne?!

Dnes tu možnost ještě máme, zítra už ne! Nenechme si sahat do soukromí. Jisté paní v Rakousku se dostalo rozumu poté, co byla na hodinu vyhozena z práce. Důvod? V době pracovní neschopnosti si v bankomatu vybrala hotovost; počítač to zaznamenal a „náhodou“ se to dostalo k jejímu nadřízenému: V době nemoci jste byla tehdy a tehdy tam a tam. Zde je důkaz. Zítra už nemusíte chodit do práce. (Asi dlouho dumala nad „bankovním tajemstvím“.)

Připravují se tablety s čipem na mobil, na jehož displej bude chodit „přátelské upozornění“, že jsme si „nevzali tabletu“. Přesně v tom okamžiku onu informaci zaznamená i Velký Bratr. Policie bude předem informována, zda s chřipkou a teplotou náhodou neřídíte vůz, což je porušení zákona a trestný čin.

Stát nás pomocí počítačů a sběru dat nenápadně transformuje ve stádo ovcí; nutí nás k životu, v němž nebudeme o ničem rozhodovat, do života bez svobodného názoru a vůle. Bez soukromí. Dáváme mu vražednou zbraň, jíž už nikdy nepustí z rukou. Braňme se!

Zní to přehnaně? Hystericky? Vězte, že koncentrační tábory se vždy a bez výjimky staví potichu a následný křik odtamtud už není slyšet.

Pamatuj!

Archiv novinek »